Prostě ten týden stál za prd!

 Tím, co jsem se minulý pátek vlastně dozvěděla, se všechno změnilo. Moje uvažování dopředu, že to vydržím do 25let a pak uhodím, vzalo za své. A opravdu chci řešit hned nebo tedy, co nejdříve. Problém proč vlastně už týden o tom nemluvím je v tom, že nevím jak ten rozhovor pojmout. Jestli mu říct, pojďme si promluvit jako přátelé city stranou nebo to vzít úplně jinak? Jak? Já už další ujišťování, že to má v sobě vyřešené a přesto všechno, co mu provedla, tam prostě jezdí opravovat a kdesi cosi...prostě nejspíš neunesu. Tohle mi jako vyřešený vztah nepřipadá a nepasuje mi to do našeho soužití a proto se tím zaobírám, myšlenka je prostě jinde. Nebo je to ta intuice?
Kdo ví.... Jen ta nejistota mě ubíjí!