Pokračovaní jedničky -_-

On byl v práci, já doma. Ještě u našich. On chodil do práce já pilně(smích) studovala na maturu číslo jedna a těšila se na výsledky přijímaček na 'vejšku'. Do Prahy na 'suchdol' jsem se nedostala, ale na 'peďák' do Českých Budějovic ano. Všechno jsem měla vymyšlené, bydlení s holkami, místa kam se projdu i brigádu, dokonce když jsem neudělala maturitu na poprvé, slíbili mi, že počkají. Ale...

Můj milý bohužel stále zlobil a zlobil. A mě prostě došlo, že pokud pojedu do ‘budějek‘, bude konec pohádky. I když od začátku trochu zamotané. Tak nějak jsem chtěla aby, pokračovala a taky už jsem chtěla zase někoho vedle sebe, i nad sebou i... A s NÍM jsem cítila i trošku něco jiného navíc. Možná tím, že je starší, možná tím že jsem v tom byla až po uši. Rozuměli jsme si spolu už tenkrát hrozně moc a ve všem. Chtěla jsem prostě vztah a byla jsem i zamilovaná, tak proč do toho nejít? Studovat přece mohu kdykoli. Doma jsem to nějak okecala a docela jsem byla zvědavá, jak to s námi dopadne. Tak jsem začala koukat po práci v Praze. Pro mě to byl prostě krok... už do života, rozhodnout se tak a najít jiné řešení. Toho roku bylo léto ještě úžasný, fenomenální, prostě opravdu užité. Pořád jsem nevnímala a nepozorovala tolik, co se děje kolem.
A pak přišlo září. Maturitu jsem udělala. Stále taky sledovala toho mého pitomečka. Stále mi to vadilo, to jsem byla v jednom nervu, co kdyby kde a s kým. Nejhorší bylo, když byl online, ale neodepsal ani na obyčejnou SMS, bez náznaku mé úzkosti a nervů. To bylo pak výčitek, když mě to nepřešlo ani do setkání.
Vánoce jsme slavili každý zvlášť. Bohužel? Teď už myslím, že ne. Ani mi to potom už nevadilo. Protože po rozchodu s manželkou bydlel vlastně u mámy s jejím přítelem. Bylo by nás tam prostě hodně. Mezi tu dobou asi tak si pomalu zase začali, dopisovat, (jak to jen nazvat?) s manželkou na skype. V lednu jsem oslavila dvacáté narozeniny a byl pomalu začátek konce jedné pohádky. Vyvstal problém č. 2. A dle mého skromného názoru taky ten hlavní.