2. kámen úrazu - Zlom?

Předmluva: Asi se mi tohle nebude psát moc snadno, protože budu končit událostmi, které právě probíhají a nejsou mi absolutně vůbec příjemné. Ale vím, že jakmile jej dopíšu uleví se mi a pokud se mi nebudou zavírat oči ještě, pokusím se opravit snad všechny chyby, kterých jsem se dopustila. 
        Z předchozích článku s tímto problémečkem jste asi vytušili jakž takž, o co jde. Předpokládám, že mnozí a hlavně mužská část po pár větách otráveně klikne jinam. (Ač bych potřebovala právě jejich rady a názory, ať jsou jakékoli.) 
Nicméně v tomto článku se vám pokusím vyjevit: Proč problém vlastně nastal? Proč je pro mě/nás/něj neřešitelný? A proč i nadále věřím a zůstávám? 

Bohužel všechno se týká jen jeho, jeho a jeho a věcí nevyřešených a týkajících se jen jeho osoby. Distancuji se, protože už se to táhne celou dobu a já s tím nepohla a vůbec nezmohla nic ani natolik, aby se to nějak změnilo. A s tím já mám problém. S tím, že se vlastně nic neděje. A pokud se něco děje je to obráceně než by mělo a prostě to na mě působí celkově špatným dojmem až se občas cítím jako naprostý idiot, blázen a cvok.

Když jsme spolu začínali věděla jsem, že je ženatý, že už spolu nějaký ten čas nežijí a že má dvě dcery, na které tedy posílá alimenty. Se vším jsem byla srozumněná a do všeho jsem šla s tím, že se budou rozvádět a že to má v sobě vyřešené. Očekávání bylo, ale jiné a proto vzniklo to co vzniklo tedy problém č. 2.
První signál byla samozřejmě ta jeho chytrá odpověď na otázku, jestli se k ní chce vrátit. Další byly zprávy na skype, nasledné schůzky, o kterých zalhal a pak nákupy a ochota přijet, když ona zavolá, že ho potřebuje na něco jako třeba: umřel jim pes. (Byla jsem shodou okolností u toho... Brečela mu do telefonu a mě se chtělo zvracet. Ale mlčela jsem.) A nedávno mu volala, že potřebuje něco vyřešit s vodou. On je totiž povoláním instalatér. Ale stejně mi to přišlo divné, že jel a nebylo to vůbec milé. Protože se to pořád neshoduje s tím jak to má v sobě vyřešené myslím tím jeho vztah k ní/nim. Ale tohle je pořád jen její iniciativa. Horší je ta jeho neiniciativa. Že se nechce bavit o holkách, kdy je vezme ven a nebo sem, já bych klidně vyklidila pole. Ale o tomhle se on bavit nechce. Jak je to možné, když už to má v sobě vyřešené a ví, že si je prostě bude chodit "půjčovat"? A nebo to v sobě nemá vyřešené a prostě jen čeká, kdy dostane podnět k návratu? To je další věc, která mě zaráží a více mě mrzí a utvrzuje akorát o opaku, že je myšlenka jinde.
Jejich rozvod se zasekl na jediné věci. A tou je hypotéka. Je psaná na oba, on však chce, aby si jí vzala celou "na sebe", protože by nechtěl, aby kvůli jejím připadným dluhům v budoucnu o něco přišel. Jenže ona teď má úvazek pouze částečný, takže by to finančně nezvládla.

To mi bylo řečeno a chápu to a proto na jeho rozvodu tak nebazíruji jako na tom, aby se prostě nestýkali, když není potřeba a vůbec důvod! To mi prostě vadí ale fakt neskutečně. Se pak jen klepu doma sama nervozitou jak ho začíná nahlodávat a je mi z toho blbě na srdci i na těle. 
Poslední dobou (díkybohu) mojí prosbu vzal opravdu vážně a ozve se mi předem, když jede za holkama. Takže vím, že je schopný pracovat taky na tom, co bych chtěla já... Ale stále je tam taková ta citově né úplná otevřenost jeho ke mě. Prostě není a pokud občas někdy ano, tak jen ta mě udržuje zůstat s ním a čekat.....na to co vlastně bude. I přesto, že jsem připravená stále na tu možnost návratu k rodině. 

Zlom v tom všem vlastně nastal, když jsme pod křídlo vzali jeho švagra, se kterým jsme taky jeli na tu dovolenou ve čtyřech. Budou se rozvádět a ty první dny jsme řešili, co se vlastně stalo a proč a jak a podobně. Mě to hodně ovlivnilo a zasadilo to ve mě semínko. Přemýšlela jsem o tom v noci místo spaní. Vlastně jsem se od 13. ledna tohoto roku pořádně nevyspala. Usínám k ránu, když oni dva vstávají do práce a budím se bud v poledne nebo i dýl. Když tedy nespím řeším pořád dokola co a jak vlastně my dva? 
Když jsem nepravdivou nebo, svým způsobem, nerozhodou odpověď od svého milého nikdy vlastně nedostala, delší dobu už jsem přemýšlela, že se nějak opartně zeptám člověka nejvíc zasvědceného a hlavně nezaujatého. Bylo to ráno minulý čtvrtek(23.1.). Zeptala jsem se tak nějak mimo téma, ale asi mu to muselo být zvláštní. Zeptala jsem se jak dobře svoji setru zná. Noo... a on odpověděl v kostce toto: Je vyčůraná, ve smyslu peněz a způsobu života. Něco mi povídal ještě o rodičích ale mě stačilo jen to slovo vyčuraná. Když se zeptal proč se ptám, odpověděla jsem, že jen tak a asi jsem byla dost vykulená, takže pokračoval až se dostal k tomu o čem jsem vlastně konkrétně celou dobu přemýšlela. On řekl jen nahlas, co si vlaszně myslím. Ale opravdu mě zaujala věta: "Pokud bude ona chtít, bude mít jeho zpátky lusknutím prstů a on se k ní/nim rád vrátí." Po té větě jsem měla na krajíčku a doporučil mi abych si s ním o tom pohovořila.
Takže už týden vlastně přemýšlím, co všechno mu chci říct, ale tentokrát tak, abych na nic nezapomněla a taky jak mu to říct. Abych už měla konečně jasno. Abych ho nějak netlačila k odpovědím, které chci slyšet, ale už jen k pravdě. (A taky se chci konečně vyspat ) 
Ale POZOR!!!! 
Od té doby jsem to řešila s kamarádkou a ostatními 2 přáteli na FB, že je to ted mezi námi takhle a se mnou konkrétně takto, když teda reagovali na můj status o otevřených očích....
A ve středu mi bylo telefonátem s ním od něj řečeno překvapivě sděleno, že teda uhodil na ní, aby se to vyřešilo a jestli jsem teda spokojená....(protože říkal, že se zdrží nějaký čas a ten uplynul a tak jsem volala, kde je a samozřejmě chtěla vědět, co se děje no a tohle z něj vypadlo, že teda na ní uhodil.). A že to prej mám řešit s ním a ne s lidmi okolo.  Tak jsem mu řekla, po chvilce ticha, že to je fajn ale, ráda bych to slyšela osobně.... No a od té doby se o tom nezmínil. A já taky ne a ani nebudu. Protože nevím, co mu na to říct. Já fakt nevím. Nevím jak začít, čím pokračovat na co se ptát a proč jaké teda ty správné otázky pokládat a v jakém pořadí.... Je to podle mě na hlavu. A mě by přitom uspokojilo pár vět: Hale já vím, že nejsem k tobě asi úplne otevřený a nejsem ještě připravený zavřít jednu kapitolu svého života a omlouvám se že mi to tak dlouho trvalo to přiznat. A já budu po tomhle vědět na čem sem...a budu si tím konečně jistá, jak správný kozoroh potřebuje, taky jeho chování bude úměrné k jeho slovům. A můžeme debatovat konečně uvolněně. Jenže to by musel vědět nejdřív on co chce.  Protože tím krokem teda vlastně zase kvůli mě? Se mění běh věcí..  A ještě mi řekne do telefonu jestli jsem spokojená... Tak co si o tom mám zase myslet???