2. kámen úrazu - pokračování

Na pokračování je toho moooc. Vyberu jen to, co si dobře pamatuji a často si nad tím smutně povzdechnu.

Po všech těch podrazech od něj hlavně, co se týče jeho a jí, jsem mu zatím ještě nepřestala prohlížet telefon. Díky tomu jsem vlastně zjistila zásadní věc. Pro mě velice. pro něj....snad ne. Ač to byla jen ONA, kdo si to u něj jak se říká podělala první a hned nadvakrát, není jí její manžel tolik lhostejný, jak bych si přála. 
To byl jednou víkend? Odpoledne? Kdy si něco psali přes mobil a já jen slyšela ten zvuk příchozí zprávy jeho mobilu. (Teď mě napadá jestli to nědělala schválně, když jí muselo být jasné že jsme v tu dobu spolu....snad ne) Nastala noc a já prostě nemohla spát. Pořád jsem se přemáhala, že to neudělám, přála jsem si usnout a ztratit tak šanci podívat se, co si psali. Protože ráno moudřejší večera a větší šance, že na to zapomenu, protože polovička další den nebude zlobit a třeba odpoledne zase zavolá. Jenže.... Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím se zvětšovala znovu moje nejistota o našem vztahu. Opět jsem šáhla po jeho telefonu. A opět jsem toho upřímně tu noc litovala. Poslední zprávy vypadali úplně normálně, to jo. Ale starší konverzace těch dvou už obsahovala něco jiného než text. To, co jsem spatřila bylo..... Nejraději bych si tenkrát obě ruce uřezala, abych to neviděla. Byla to noční můra. Fakt byla! Jednoznačně. Uviděla jsem totiž fotky. Její fotky poslané jemu, ve spodním prádle. On naštěstí jí nic neposílal, ani jsem neviděla nějakou extra pochvalnou odpověď spíš nic. ale taky to třeba mohl smazat, že. Pro mě tohle zjištění znamenalo v ten den a v tu noc jediné, že ona má o něj zájem. Byla to noční můra, protože se mi v té době od facebookového přiznání opravdu zdávalo, že jsou spolu.
Víte nebylo by to ani tak důležité a už vůbec ne, tak bolestivé, kdyby mi kdysi před tím, neodpověděl na jednu otázku nečekanou odpovědí. Zeptala jsem se ho tenkrát o moc dříve než došlo k téhle situaci, jestli se k ní chce někdy vrátit?
"To by nejdříve musela chtít ona." Odpověděl mi. Na tuhle odpověď opravdu nikdy nezapomenu! Od té doby jsem zvažovala, jestli ženským opravdu není lepší říkat, co chtějí slyšet, než pravdu? Tenkrát jsem za tu odpověď byla i přes to ráda. Byla jasně neočekávaná, jako ještě pár dalších. Ale tuhle zvlášť si opravdu moc dobře pamatuji. Od té chvíle jsem se na něco podobného připravovala, že se třeba fakt k sobě vrátí. Ale byla jsem připravená o jeho přízeň bojovat. Teda alespoň jsem si to myslela. Jenže po těch fotkách jsem si připadala jako přaštěná kladivem. Úplně mimo sebe a nemysleje na další postup, jaký jsem si potají už připravovala. Můj realistický pohled vymizel. Byla jsem šokována, že na to opravdu došlo.

A co když už bylo taky po? Zvovu jsem se cítila strašně prťavá. Nebýt s to si vyčistit myšlenky. Tu noc jsem nespala. Napsala jsem ve wordu dopis pro něj. Že ho mimo jiné chápu a podle té věty, kterou mi tenkráte odpověděl, nemám vlastně ani šanci a nebudu mu bránit být s rodinou. Opravdu jsem tu noc byla úplně v háji. Ovládl mě pocit, že fakt můžu jen čekat, šoupat nohama a maximálně jen doufat. A on si vesele spal. Ráno bylo opravdu moudřejší večera. Průběžně jsem kontrovala eh mobil, jestli třeba neposlala něco dalšího nebo naopak. Jednou, když něco zase řešili, ukázal mi abych nežárlila co si píšou. Kouknu a vidím úplně novou fotku z toho dne. Takže mě nějakej ostatní text nezajímal. Uhodila jsem na něj, co to jako je? Na fotce byla vyfocená její spodní část v kalhotkách s obrázkem který mi vůbec prve nedošel. Obrázek vlastně znázorňoval jméno firmy, ve které ona pracuje. Řekla jsem si no a? "Takže, když si vytetuje na kůži pod kalhotkami taky to zvíře, taky pošle fotku?" Uteklo mi nahlas. Naštěstí raději neodpověděl. Co kdyby zase řekl něco chytrýho jako posledně.... Hned jsem mu řekla, ať už mu fotky neposílá ať jí to řekne. To dodržel žádné podobné už jsem neviděla. Ale o těch dvou předešlých jsem pomlčela. Do dneška. 

Jejich další společná akce od posledně, teda na kterou si vzpomínám, jsou nákupy.
Jednou to byl čaj. No nebylo by to nic divného, kdyby nebyl na potenci. No další šok, alespoň jsem to z něj lezlo samo. Nebudu domýšlet proč raději. Takže jestli někdo znáte kotvičníkovou nať, tak to je ono. Do dnes máme doma stále 50g z 50g. Zkuste si představit jak mi asi bylo zvláštně.... S ní jde kupovat čaj a zrovna tenhle. Když o tom jednou uvažoval, že si něco pořídí, řekla jsem, že to nepotřebuje. Ale fakt! On to nepotřebuje. Spolu jsme teda koupili Clavin ještě předtím. Spolu huráááááá. Takže 1:1 pro tentokrát.
Později jsem zjistila další jejich společnou akcičku. Loni(2014) šli nakupovat džíny. Ani nevím jestli oni dva nebo jako rodinka, ale říkal, když už jsem to z něj zase tahala jako z chlupatý deky, že prej s ní no. Tak zamrzelo to, ale už jsem to vyvážila druhými riflemi o Vánocích. Takže 2:2.