Naivka | 2. kámen úrazu

Chápala jsem, a stále chápu, že kvůli dětem a penězům a všemu okolo museli Ti dva spolu komunikovat, takže mi to nepřišlo nějak závažný, když to bylo častěji než dřív. Tohle všechno jsem mu řekla úplně jasně, nejsem přece dnešní. Taky jsem se domnívala, že třeba rozmlouvají o rozvodu. Jenže... Nebýt toho, že jsem zvědavá, vůbec by mě nenapadlo, že by se s ní mohl sejít a vymyslet si jinou historku. Nechci se tady dělat lepší a vymýšlet si, že čistě náhodou jsem se přihlásila do jeho účtu na skype. Prostě asi šestý smysl nebo jen zvědavost či zlost, že je zase online? Mě doma (v lednu nebo to byl už únor) dohnali k tomu hroznému činu. Prostě jsem vyzkoušela všechny možná hesla, třeba ten, na našem společném párovém nicku, a vyšlo to. Nejdříve mi vstávali, vlasy hrůzou na hlavě, když mi tam vyjely všechny konverzace, které vedl, když už jsme byli spolu. Prostě nic příjemného. Ale alespoň jsem zjistila, že se s nikým fakt nesešel a rozhovory jsou vedeny maximálně přes webkameru. Mezitím mu přišla zpráva od manželky. Docela jsem čubrňěla. Psali si totiž dost často. Jasně i o holkách, ale i v jiném duchu, trošku sranda trošku normální běžné fráze. Taky jsem to chápala, fakt nekecám, jen mě udivilo, že tak často... skoro denně. A hlavně párkrát ještě zaznělo: lásko, a ráno přání k novému dni. Noo... to prostě zamrzelo. Ale to ten den ještě nebylo všechno. Nakonec ho ona pozvala na kávu. Přijal pozvání a byl konec konverzace. A za chvíli volal, že pro mě jede, ale že pak ještě něco má. Myslím, že to bylo něco pracovního konkrétně. Prostě mi to neřekl. Hodil mě k němu, a šel se mýt. Pořád jsem doufala, že poví pravdu. Ale kdepak. A dodnes nechápu to, že jsem mu nic, předtím než odešel, neřekla..... že to vím a prostě jsem ho pustila. Asi jsem myslela, že něco poznám pak, až se vrátí. Byly to muka. Klepala jsem se nervama jako ratlík, ještě víc než když je/byl online. Do dvou hodin byl zpět.

Noo poznala jsem na něm, jen změnu nálady, to si pamatuji. A byl ukecanej. J Co cestou potkal za auta a já nevím, co ještě. Bylo mi dost nevolno, ale nechala jsem ho svléknout. Když si pak sedl ke mně k tv, řekla jsem mu, že vím, kde byl. Mlčel. Zeptala jsem se ho tedy, proč mi to neřekl rovnou? Že to chápu, pokud se chtěji sejít, a pokecat jako normální dospělí lidé. Na jeho odpověď asi nezapomenu: "Já jsem Ti to nechtěl říkat." Naštěstí se neptal, odkud to vím. Ale od číhání na skype mě ta věta fakt neodradila, Vás by odradila? Domluvili jsme se, že už si nemusí vymýšlet. Vydrželo to do léta stejného roku. A taky jsem se do léta dočkala, JEHO velkého kroku. Řekl manželce, že s někým je, že s někým bydlí. Tím teda začnu, ať to jde hezky časově po sobě.
Na počátku května 2013, mi jednou oznámil jako největší machr, že řekl manželce o mě, o nás. Až později jsem si tentokrát na FB přečetla jakým způsobem mě jí ‘přiznal‘. Musím uznat, že to byl zatím nejhorší pocit si to číst, protože....
ON:
Promiň že se tě ptám tak přímo, ale potřebuju v tom mít jasno, zda mám za tím zavřít dveře.....co se vztahu a manželství tyká a začít žít třeba jiný vztah......protože to už je proste pryč bez moznosti návratu.....
ano potkal, sice vím že to zřejmě nebude na do smrti, ale je to takové spojeni příjemného z užitečným....nemůžu teď vybrat ta správná slova
ale hrabe mi z toho být sám
a byt a všechny platby, až se máma odstěhuje proste neutáhnu a musel bych si stejně najít někoho na podnájem
takže spíše bych to nazval, že bych s ní byl spíše z rozumu než......ale do konce života bych si vyčítal pokud bych nepochopil, že my dva.......a tím tomu zasadil poslední ránu

Tak takhle o mě řekl manželce. Dobrý ne? Naštěstí to bylo v době kdy už si lásko dávno nepsali. Ještě teď mi to mírně vhání slzy do očí, ale teď už to beru trošku jinak.

Nakonec mi jeho změna nálady pomohla odhalit ještě jednu krutou lež. Krutou, protože na ni občas myslím , ale raději nechci domýšlet...   
V létě tedy, kdy já už chodila na směny do ‘mekáče‘, a bydleli jsme spolu v Praze, se jednoho pracovního dne můj milý dopředu omluvil, že se zpozdí. Myslím, že to byl zase pátek J.  Povídal, že v práci není šéf, tak se pojedou i s kolegy juknout na Šeberák. Že prý to hlásili v rádiu, že tam je nějaká snad akce s jídlem nebo co. Opět si ten den pamatuji detailně. Sešli jsme se na parkovišti před barákem. No náhoda jak něco, ale díky za ní. Byl... zase ukecaný, takovej na pohodu. Nebylo by to nic divného, když byl pátek, ale ten styl, ta forma projevu... Bylo mi to jasný. Teda ne úplně, jen jsem pojala podezření. Které jsem si hned ověřila, bohužel, skype už nešel, změnil si heslo, práskla jsem se totiž sama. Jednoduše podívala jsem se mu do mobilu. Stačila mi chvilka, kterou jsem potřebovala na poslední zprávy a hovor.
 

A bylo to! Ten den začaly všechny mé pochyby a zmenšil se mi hrnec tolerance. Ptala jsem se častěji, co spolu probírali. Na to jestli to s námi vidí na dlouho. A taky jsem se mu zase práskla, když hrnec opět přetekl, že jsem si četla, jak jí teda o nás řekl.... A prostě tak no.. byla jsem neustále ve střehu L Pořád dokola.. Ptala se kam jde, kdy se vrátí...