Opět bez té potřebné debaty, vysvětlení jeho náhlého kroku. Prostě nic. Odmítám o tom začínat já. Prostě NE! Je fakt, že to asi dlouho nevydržím. Vždyť chci jen, aby se mnou mluvil i osobně, aby mi řekl on sám do očí, co za krok učinil a proč vlastně tenhle krok? Řekla jsem mu do toho blbýho telefonu, že budu ráda, když mi to řekne osobně. Ale od té středy nic... Vždyť já přece sama kolikrát, nebo vlastně vždycky začínala řešit problém nebo teda o něm mluvit. Tak proč to neumí on? Alespoň jednou....když mi tak frajersky ještě do telefonu řekl, jestli jsem teda spokojená?
Já bych hrozně ráda začala o tom mluvit sama, ale já prostě nevím jak. Taky je v tom přece jen i kousek toho principiálního. Proč zase já "dolejzat"? Nebo si vážně myslí, že je to fakt jen problém v mé hlavě? Asi jo nebo já nevím, proč to teda nechce řešit, když i on sám podnikl nějaké kroky? Opět mě to utvrzuje akorát v tom, že to řešit vůbec nechce, že mu to takhle vlastně vyhovuje. Ach jo
