Naivka | 1. kámen úrazu - KONEC

 Po tom, co proběhlo to, co proběhlo, když mi přivezl věci, (viz. naivka.pise.cz/10/...) mě dost mrzelo, jak se choval. A taky mi dost chyběla nějaká ta rozmluva a nebudu lhát...taky on. Takže jsem zase napsala první já. Slovo dalo slovo a ve zkratce jsem se opět vrátila k němu. 

On vždycky tvrdil a stále zvrdí, že potřebuje čas, protože o sobě prý ví, že nátlak s ním nic nezmůže. Takže vždy, když mi sliboval, že tam chodit nebude to byly vlastně jen slova bez hlubšího významu. Vynucená ode mě. Od mých reakcí. 

Ještě hodněkrát jsem se vztekala. Taky jsem zjistila, že se přihlašuje ráno před odchodem do práce. Ignorovala jsem víc a víc spoustu věcí, protože jsem teda nechtěla tlačit, ale dlouho jsem to nevydržela. Mezitím jsem taky vystřídala práci za nezaměstnanost a byla nějaký čas doma, kdy to pomalu gradovalo. Měla jsem celý den vlastně přístup k internetu a ne jen o pauzách v práci. Zjistila jsem, že tedy leze na chat ráno, místo aby se věnoval teda mě? No taky nic příjemného.
Pak přišlo léto a já si našla práci v OC Chodov. No řekněme, že víkendy jsem dělat už nechtěla, takže jsem obětovala večery a chodila od pondělí do pátku na 8 hodinové směny a to až do 9 večer. Polepšila jsem si i ve výši mzdy. Jenže..... V práci jsme měli net. Ale tak nějak jsem nevyšilovala tak moc jako v minulé práci, protože.....znala jsem heslo takže, kdyby něco, věděla bych všechno. Ale samozřejmě mi to vadilo. Taky přišla řeč na dovolenou. Trošku strach jestli mě pustí, když jsem tam chvilku. Oni to vyřešili za mě. Takže teď spíš, jak to udělat abychom vyšli s penězi? 
Nakonec jsme přece jenom jeli s jeho švagrem a jeho ženou autem na řecký ostrov Corfu k jejich známé. Bylo tam krásně: teplo, průzračná voda, písečná pláž, super jídlo a...taky internet. Abych pravdu řekla, bylo mi jasné, že ani tam to tedy nepřestane. Ale prostě jsem doufala víc, než kdy dřív, že se bude alespoň krotit. A docela krotil. Jednoho dne, opět jsme se vyvalovali u vody, mi řekl že si musí jít odskočit. Věděla jsem, že by nešel na velkou na veřejné, takže šel do našeho obydlí, kdy cesta trvá maximálně 5 minut od vody. Já si teda četla. Když delší dobu nešel, bylo mi jasné, že opravdu šel na velkou. Tak jsem četla dál. Jenže jak to tak při čtení bývá, čas rychle utíká a z odskočení byla najednou hodina. Taky jsem se chtěla jít smočit do vody jenže, kdo bude hlídat věci? Čekala jsem dál. Když se nic nedělo a mě bylo víc a víc horko i jinak než navenek. Proběhlo mi hlavou opět to samé, jako stokrát předtím. Jenže na pláži internet nebyl, takže jsem prostě nevěděla jestli má problém s vyprázdněním nebo zase zlobí. Nezbývalo mi nic jiného, než sbalit všechny věci a táhnout to sama dovnitř. Měl zamčeno, takže mi bylo hned jasný, co dělá. Než přišel odemknout spláchnul, aby se neřeklo a docela to trvalo než konečně otevřel dveře. Ale snížit vlnu vzrušení se mu nepodařilo. V podstatě při příchodu dostal ode mě facku. Prostě jsem se neudržela. A začala jsem řečnit. Jestli je normální mě nechat čekat hodinu dole u vody a tak podobně. Abych pravdu řekla, měla jsem tímhle zkaženou dovču. Prostě když si vzpomenu na naší společnou dovolenou, tak se mi první vybaví tohle i když jsme tam byli 14 dní. Ale všechno zlé je pro něco dobré. 
Konečně jsem si po té dovolené sama v sobě uvědomila, že nemá cenu řešit ten problém fackami, ona totiž nebyla první, nebo vyčítáním, nátlakem a tím vším okolo. Když dělal věc, která se mi vůbec nelíbí i na společné dovolené, kterou s chtěl taky užít a ne hádat se tam a řešit kraviny, musela jsem konečně vzít opravdu v potaz, že asi je vážně závislej. Koneckonců i já jsem dříve chodila pořád na chat a určitě jsem neměla daleko k tomu začít na tom být závislá. Takže jsem začala konečně chápat alespoň na 80% jádro problému a zbylých 20% jsem přesvědčila, že to tak opravdu je. A brzy po dovolené jsem opravdu i jemu řekla jak to je. Že až teď jsem to pochopila, že až teď jsem ochotná přijmout problém takový, jaký je a začít s tím něco společně dělat. A že do teď jsem to vlastně ani přimout nechtěla. 
Takže vlastně se nic nezměnilo. Můj milý chodí na chat každý den, dokonce i několikrát. Rozdíl je akorát v tom, že ho za to nikdo nekárá. Ale co dělat se zbylou svojí aktivitou, kterou jsem před tím vlastně produkovala taky denně? Jen tak zapudit nešla. 
Ale je tu přece mnohem vážnější a důležitější problém, který se týká naší společný existence jako páru.... Problém č. 2