Naivka | 1. kámen úrazu

Všechno bylo, tak  jak má, já byla zamilovaná, ON mi hodně volal. Často jsme si psali, hlavně po večerech. Přestala jsem na chat úplně chodit, protože jsem měla v hlavě jiné věci. Průběžně jsem se učila na maturu a byla jsem v sladké nevědomosti. Jasně, že jsme pochybovali ON asi vždycky víc, ale já jsem byla fakt čerstvě zabouchlá. Vlastně jsem ho sbalila já, on mi jen v ten pátek napsal první. Kdyby nenapsal asi by vše bylo jinak. 

Ale zpět k věci.. Už bohužel nevím, jak jsem na to tenkrát přišla, asi jsem zkoumala jeho profil a byl online, fakt nevím přesně. Prostě jsem zjistila, že můj milý na chat stále chodí a stále cosi hledá... Asi víte, co mě napadlo jako první, že jsem mu husa naletěla. Taky jaká jsem pitomá, že jsem pustila k vodě člověka, který by tohle nikdy neudělal. - Jo rozešla jsem se kvůli NĚMU s hodným klukem, které mu jsem pravděpodobně zlomila srdce. Ale nějak mi to chození na chat k NĚMU po prvním šoku prostě nesedělo. Proč by se mě teda při loučení jednou ptal: Jestli si chceš se mnou jenom hrát, tak mi to prosím, řekni hned. Nebo to přece ON vlastně načal rozhovor, co kdyby nám to vyšlo, co kdybychom zkusili být spolu. A taky ON poprvé vyslovil "miluji Tě". Tak kde je sakra chyba? Nechala jsem to pro ten den být a šla s těžkým srdcem spát. 
Další dny jeho chatování však nemělo konce a já se naštvala. Založila jsem si nový holčičí profil se staženými fotkami odkudsi a raději i skype a už jsem si pochvalovala, jak ho nachytám. A zjistím jak na tom jsem. Hned, co jsem vlezla do místnosti, mi přišla od NĚJ zpráva. Úplně ta samá jako mě v osudný pátek. Trošku mě to zamrzelo, ale o to víc jsem měla zlost. Napsali jsme si pár řádků a přidali se na skype. Webku jsem, ale tentokrát nezapínala. Zlost mě, ale začínala opouštět, i když jsem mu několikrát v ten samý moment volala. Nezvedal, neodepisoval. Začala jsem se HO ptát, jestli má přítelkyni a na podobné věci. Zapřel mě. To mě nakonec odrovnalo a vrátilo mi to vztek. Zapla jsem si webku a.....
Pozdravila jsem HO: Ahoj lásko. ON ustrnul a vypnul se. Na následné hovory neodpovídal a na SMSky neodepisoval. Po delší době přišla SMS, že se mi omlouvá, ale chce být teď chvíli sám a srovnat si to v hlavě. Jenže já jsem žena činu a nějakej rozchod po telefonu jsem absolvovat nechtěla. Takže jsem MU napsala že jedu za ním do Prahy. Napsal, ale že nechce nic řešit jenom být ticho a nemluvit o tom hlavně. Souhlasně jsem MU sice odpověděla, ale mlčet o tom? Ani náhodou! Hned jak jsme se pozdravili v metla jsem mu do tváře jestli si vážně myslel, že se o tom bavit nebudeme. A jestli je normální. Taky proč tam teda chodí? A jestli nakonec netahá za nos ON mě. Odpověděl jednoduše, že je asi závislej.
Abych pravdu řekla, mě v tu chvíli bylo jedno jestli je závisej nebo ne. Vedla jsem dlouhý monolog. Vinila ho, že to zkazil a nepřiznal se hned. Že jestli spolu máme být musí s tím skoncovat. Zajímalo mě, zda je schopnej to dotáhnout do konce. Jestli by se s někým opravdu sešel. Odpověděl, že ne. Ale chtěla jsem, aby na chat přestal chodit

Ještě mnohokrát jsem vedla stejný rozhovor, tlačila HO. Nebavila se s ním. Nezvedala telefony, byla uražená smutná, vztekala se. Dokonce jsem se jednou odhodlala s pomocí kamarádky zahrát ještě jednou divadlo a vydržet to dokonce. Naštěstí, se ale na dohodlé místo určení nedostavil. Na následném našem společné setkání i řekl, že si s nějakou psal a že měla bazén atd. Takový obrovský kámen mi spadl ten den ze srdce. Museli  jste to slyšet i Vy.. Tak jsem se MU pochlubila, že si ve skutečnosti psal se mnou. Nikdy už jsem takové divadlo nehrála. Pak později mi postačilo jen sledovat, co si s kým na tom chatu píše. 
Brzy však začala být závislost silnější.. A taky přišel úplně jiný problém, problém č. 2