Pozor jedna pro mě docela důležitá věc... Pro vás možná taky, kdo čtete můj blog. Pro mě hlavně v tom, že byl překonán můj stihomam, který nebyl vůbec morální vlastně byl šíleně drzý a jen tak neprominutelný. Tak tedy....
Od té doby, co tu snámi je jeden "příživník" (myšleno samozřejmě ve srandě), kterého jsme ba přijali pod křídlo, páč nebýt jeho asi by nenastal zlom  a nezamyslela bych se tak brzy nad budocností vztahu, jsem...

 Vlastně jsem o něm nic psát nechtěla, ale díky němu a jeho slovům vyřknutých nahlas se teď děje, co se děje. 
Je ve fázi rozvodu. S tím, že na mé narozky (12.1.) ho ten můj vzal pod křídla. Poprvé jsem byla svědkem jak se chlap může taky cítit jako ženská, když jí sere chlap. Vlastně ten den to bylo ještě bezrozvodové jednání. Mají prostě určitý problém, který jedna strana(hádejte

Opět bez té potřebné debaty, vysvětlení jeho náhlého kroku. Prostě nic. Odmítám o tom začínat já. Prostě NE! Je fakt, že to asi dlouho nevydržím. Vždyť chci jen, aby se mnou mluvil i osobně, aby mi řekl on sám do očí, co za krok učinil a proč vlastně tenhle krok? Řekla jsem mu do toho blbýho telefonu, že budu ráda, když mi to řekne osobně. Ale od té středy nic... Vždyť já přece sama kolikrát, nebo

 Tím, co jsem se minulý pátek vlastně dozvěděla, se všechno změnilo. Moje uvažování dopředu, že to vydržím do 25let a pak uhodím, vzalo za své. A opravdu chci řešit hned nebo tedy, co nejdříve. Problém proč vlastně už týden o tom nemluvím je v tom, že nevím jak ten rozhovor pojmout. Jestli mu říct, pojďme si promluvit jako přátelé city stranou nebo to vzít úplně jinak? Jak? Já už další ujišťování, že to má v sobě vyřešené a přesto všechno, co mu provedla, tam prostě jezdí opravovat a kdesi cosi...prostě nejspíš neunesu. Tohle mi jako vyřešený vztah nepřipadá a nepasuje mi to do našeho soužití a proto se tím zaobírám, myšlenka je prostě jinde. Nebo je to ta intuice?
Kdo ví.... Jen ta nejistota mě ubíjí!

Předmluva: Asi se mi tohle nebude psát moc snadno, protože budu končit událostmi, které právě probíhají a nejsou mi absolutně vůbec příjemné. Ale vím, že jakmile jej dopíšu uleví se mi a pokud se mi nebudou zavírat oči ještě, pokusím se opravit snad všechny chyby, kterých jsem se dopustila. 
        Z předchozích článku s tímto problémečkem

 Po tom, co proběhlo to, co proběhlo, když mi přivezl věci, (viz. naivka.pise.cz/10-1-kamen-urazu-pokracovani.html) mě dost mrzelo, jak se choval. A taky mi dost chyběla nějaká ta rozmluva a nebudu lhát...taky on. Takže jsem zase napsala první já. Slovo dalo slovo a ve zkratce jsem se opět vrátila k němu. 

On

Na pokračování je toho moooc. Vyberu jen to, co si dobře pamatuji a často si nad tím smutně povzdechnu.

Po

Od té doby, co poprvé mlžil, bylo jasné, že něco není, tak jak by mělo. Proč by si vymýšlel? Podle mě si doopravdy vymýšlíme a překrucujeme skutečnost, jen když o něco jde nám samým. Prostě přijde-li na nás sobecké chování, o kterém moc dobře víme. Takže jemu šlo o jakési sobecké chování? Kdyby mi to řekl, asi

Pořád dokola jsem si musela opakovat, že tam chodí, protože je závislý, protože prostě musí, má nutkání. Nepřijmula jsem to, ale úplně. Ta nejistota mě rozčilovala, brala mi síly a znervózňovala. Strašně moc jsem se těšila až budeme spolu bydlet a myslela si, že to přestane. První dny společného soužití byli moc fajn. Později jsem však zase zjistila, že chodí na chat.....v práci. No a byla pohoda

Na mě letos ta vánoční atmosféra nějak ještě nepůsbí, nemám ani dárky, cukroví a náladu. Spíš naopak, těch lidí okolo...brr. Máte to někdo podobně? Protože jestli jsem sama asi upadnu do deprese, že všem okolo kazím ducha vánoc.. Už aby svátky byli za mnou a všechno/všude se zase vylidnilo. Ten prosinec je těmi svátky tak strašně pohlcený... a nejen prosinec. Vánoční ozdoby, balící papíry a ozdoby na mě koukali ze všech stran už v listopadu.
Páni, já jsem, ale vážně otrávená. Jediný plus na tom je, že pracující mají volno. Jenže já mezi zase nepatřím. Takže zase nic pro mě... Udělejte mi radost a řekněte, že nejsem sama.