...že jsem se dlouho neozvala.
Jak dopadl rozhovor-nerozhovor, Vám ještě nepovím, ale otevřu v dalším článku trošku intimní stránku, o které jsem se Vám ještě nezmínila. Snad Vás tím moc nezkazím... :-) 

Po dalším rozhovoru s jeho švagrem jsem se rozhodla, že na sebe opět vezmu roli řešitelky. A taky už nechci čekat.... taky bych mohla čekat roky. Takže, buď ještě dnes, nebo spíše dle nálady a rozpoložení druhého objektu, nejpozději v neděli bude po rozhovoru. Prosím všechny "zúčatnělé", aby mi drželi palce. Abych se držela při debatě tématu a aby proběhla v klidu. Ještě chci sdělit, že jsem nechtěla a neměla v plánu, aby to bylo zase na mě, ale ono to jinak asi opravdu nepůjde. A znovu tentokrát vzdučnou čarou poděkování na závěr nezávislému pozorovateli, že mě dnes vlastně k tomuto rozhodnutí, dá se říci, že "dokopal".

Předmluva: Asi se mi tohle nebude psát moc snadno, protože budu končit událostmi, které právě probíhají a nejsou mi absolutně vůbec příjemné. Ale vím, že jakmile jej dopíšu uleví se mi a pokud se mi nebudou zavírat oči ještě, pokusím se opravit snad všechny chyby, kterých jsem se dopustila. 
        Z předchozích článku s tímto problémečkem

 Po tom, co proběhlo to, co proběhlo, když mi přivezl věci, (viz. naivka.pise.cz/10-1-kamen-urazu-pokracovani.html) mě dost mrzelo, jak se choval. A taky mi dost chyběla nějaká ta rozmluva a nebudu lhát...taky on. Takže jsem zase napsala první já. Slovo dalo slovo a ve zkratce jsem se opět vrátila k němu. 

On

Na pokračování je toho moooc. Vyberu jen to, co si dobře pamatuji a často si nad tím smutně povzdechnu.

Po

Od té doby, co poprvé mlžil, bylo jasné, že něco není, tak jak by mělo. Proč by si vymýšlel? Podle mě si doopravdy vymýšlíme a překrucujeme skutečnost, jen když o něco jde nám samým. Prostě přijde-li na nás sobecké chování, o kterém moc dobře víme. Takže jemu šlo o jakési sobecké chování? Kdyby mi to řekl, asi

Pořád dokola jsem si musela opakovat, že tam chodí, protože je závislý, protože prostě musí, má nutkání. Nepřijmula jsem to, ale úplně. Ta nejistota mě rozčilovala, brala mi síly a znervózňovala. Strašně moc jsem se těšila až budeme spolu bydlet a myslela si, že to přestane. První dny společného soužití byli moc fajn. Později jsem však zase zjistila, že chodí na chat.....v práci. No a byla pohoda

 Mě 21, jemu 37, spolu od 13.5.2012 (první setkání/rande dá-li se to tak říct), bydelní spolu od březen 2013.

On byl v práci, já doma. Ještě u našich. On chodil do práce já pilně(smích) studovala na maturu číslo jedna a těšila se na výsledky přijímaček na 'vejšku'. Do Prahy na 'suchdol' jsem se nedostala, ale na 'peďák' do Českých Budějovic ano. Všechno jsem měla vymyšlené, bydlení s holkami, místa kam se projdu

Chápala jsem, a stále chápu, že kvůli dětem a penězům a všemu okolo museli Ti dva spolu komunikovat, takže mi to nepřišlo nějak závažný, když to bylo častěji než dřív. Tohle všechno jsem mu řekla